Základní informace
Oficiální název: Rakouská republika (Republik Österreich)
Zkrácený název: Rakousko (Österreich)
Hlavní město: Vídeň (Wien), 1 600 000 obyvatelRozloha: 83 850 km2
Srovnání s ČR: 1,06 x větší
Nejvyšší bod: Grossglöckner 3797 metrů
Nejnižší bod: Neusiedler See 115 metrůPočet obyvatel: 8,1 mil
Hustota: 96,6 obyvatel/ km2
Průměrný věk dožití: muži 74 let, ženy 80,5 let
Oficiální jazyk: němčina
Největší města: Vídeň, Graz, Linec, Salcburk, InnsbruckStátní zřízení: federativní republika
Administrativní dělení: 9 zemí (Bundesland)Státní poznávací značka: A
Telefonní směrové číslo: 0043
Časové pásmo: Středoevropský čas (CET) (IV-X letní čas)Hlavní průmyslová odvětví: strojírenský, ocelový, chemický průmysl, papírenství, dřevozpracující průmysl
Zemědělská produkce: cukrová řepa, brambory, obilí, ovoce
Měna: EUR
Státní zřízeníRakousko je demokratickou spolkovou republikou složenou z devíti historických zemí - Vorarlberska (Vorarlberg) - 2601 km2 , Tyrolska (Tirol) - 12648 km2, Salcburska (Salzburg) - 7154 km2, Korutanska (Kärnten) - 9 533 km2, Štýrska (Steiermark) - 16 386 km2, Horních Rakous (Oberösterreich) - 11978 km2, Dolních Rakous (Niderösterreich) - 19170 km2, Burgenlandska (Burgenland) - 3965 km2 a hlavního města Vídně - 415 km2. Každá ze zemí má svou vládu. V jejím čele stojí hejtman, kterého volí zemský sněm a schvaluje prezident celé spolkové republiky. Zákonodárná moc v jednotlivých zemích náleží sněmu, který přijímá zákony. Ty jsou v různých zemích různé, nesmí však být v rozporu se Spolkovým zákonem nebo Ústavou.Závazným právním základem je v Rakousku Ústavní zákon, Státní smlouva a Zákon o neutralitě. Spolkový prezident, který stojí v čele státu, je v přímých volbách volen na dobu šesti let (nejvíce na dvě funkční období). Odvolatelný je jedině na základě lidového hlasování. Nejvyšším výkonným orgánem ve státě je spolková vláda, zákonodárným potom dvoukomorový parlament, složený z Národní a Spolkové rady.Ve státním znaku má Rakousko černou orlici s hlavou otočenou doprava. Na ní nese tzv. zděnou zlatou korunu. Ve zlatých nohách, na nichž jsou patrné zbytky roztrženého řetězu, drží srp (symbol zemědělství) a kladivo (symbol průmyslu). Na prsou má orlice štít rozdělený na dvě červená a jedno bílé pole. Každá ze spolkových zemí má vlastní znak. Státní vlajka je složena ze tří podélných pruhů (červený, bílý, červený), slova ke státní hymně složil Paul von Preradovič, hudbu W.A. Mozart.
Rakouské kláštery
Kláštery měly vždy v Rakousku zvláštní postavení. Na návrších se stavěly hrady benediktinských řádů jako třeba Nonnberg, Kremsmünster, Melk nebo Göttweig, v údolích potom převážně cisterciácké kláštery jako například v Reinu, Heligenkreuzu či Zwettlu. Původním posláním všech klášterů bylo zcivilizovat celou oblast a včlenit ji kulturně, nábožensky, ale i hospodářsky do svaté říše římské národa německého.Jeden z prvních klášterů byl založen roku 1146 ve Wilheringu, západně od Lince. Roku 1733 však celé opatství vyhořelo. Zevnějšek byl opraven ve velmi skromném stylu a nedává tak na první pohled tušit, jaké skvosty se skrývají v jeho zdech. Architektura, malířství i štukatérství se zde, i přes svou značnou specifičnost, fantasticky doplňují, a tvoří tak úchvatný celek - nejkrásnější rakouský kostel ve stylu rokoka.Základní kámen ke stavbě barokního kláštera sv. Floriána byl položen roku 1696 třemi slavnými staviteli - Carlonem, Prandtauerem a Haybergerem. V klášterním kostele rukou Carloneho vznikl fantastický osobitý vnitřní prostor. Jeho dominantami jsou varhany s 7500 píšťalami a mohutný hlavní oltář z červeného untersberského mramoru. Druhý architekt, který na stavbě vystřídal Carloneho, Prandtauer, vytvořil 200 metrů dlouhý císařský trakt a v baroku neobvyklé schodiště. Bartholomeo Altomonte zase překrásné nástropní fresky, na nichž mimo jiné vyobrazil triumf křesťanství nad Turky.V historii slavného benediktinského kláštera v Melku u hranic kraje Wachau hrála velmi významnou roli politika. Kostel zde postavili již Římané, roku 976se zde po vítězství nad Maďary usadil Leopold I. Roku 1089 získaly budovy od Babenberků benediktini. I v klášteře v Melku řádil požár - bylo to roku 1683. Po devíti letech se začalo s novou stavbou. Ta byla svěřena Jakobu Prandtauerovy, který se však dokončení nedožil. Dohled nad stavbou tak převzal roku 1726 Josef Munggenast. Již roku 1729 navštívila dokončený areál Marie Terezie. Ohromující je především interiér Prandtauerova kostela. Fresky od J.M. Rottmayra zobrazují triumfující církev. V 64 metrů vysoké kupoli, která svými rozměry měla konkurovat chrámu sv. Petra v Římě, jsou vyobrazeni muzicírující andělé. Hlavní mramorový oltář vytvořený Beduzzim tvoří především řada sloupů, korun, baldachýnů a medailonů. Celý klášter má unikátní rozměry - jeho jižní fronta měří 362 metrů. Z vnější fasády kostela vyzařuje okázalost tolik typická pro barokní architekturu. Stejně působí i 84 metrů dlouhé nádvoří prelátů, jehož schodiště zdobí andílci a Matielliho kamenné plastiky.
Klášter Göttweig svou polohou - stojí na plochém, 449 metrů vysokém kopci - působí jako královský zámek. Byl vybudován roku 1083 z popudu zakladatele biskupa Altmanna. Svou strategickou polohou byl předurčen stát se jakousi církevní tvrzí, která bude vzdorovat jakýmkoliv světským vlivům Byl bezpečným místem pro pěstování víry, ale i umění a vědy. Svého času musel dokonce odolávat i Turkům. O jeho významu svědčí přímá podřízenost papeži od roku 1401. Barokní přestavbou kláštera byl pověřen Lukas von Hildebrandt. Ten vytvořil snad ještě velkolepější plány než jeho konkurenti v Melku. Celý klášterní komplex však není dostavěn dodnes. Chybí především kostelní kupole, císařské komnaty, velký císařský sál či druhé schodiště.V rámci prohlídek zmiňovaných klášterů je možné shlédnout tyto expozice: klášter sv. Florián - klášterní sbírky a komnaty, pokoj skladatele Brucknera a jeho varhany; klášter v Melku - klášterní sbírky, císařské komnaty, fantastická klášterní knihovna; klášter v Göttweigu - klášterní sbírky a císařské komnatyCarnuntum
Až archeologové odhalili fantastický obraz římské městské kultury. Carnuntum bylo postupně keltským obchodním městem, římskou obrannou tvrzí, hlavním městem Pannonie a především sídlem římských císařů.Carnuntum - keltsky "město na kameni" - vzniklo na samém začátku našeho letopočtu, když se vedle tábora legií císaře Tiberia postupně rozvinulo i civilní město. Jeho strategická poloha ho předurčovala k tomu, aby se stalo hlavním městem celé provincie Horní Panonie, tedy jejím politickým, vojenským a hospodářským centrem. Roku 171 město zplenily Markomani, jejichž vyhnání se později ujal sám Marcus Aurelius. Ten si dokonce ve městě zřídil svou residenci. Kolem roku 200 obývalo Carnuntum již přes 30.000 lidí, navíc bylo povýšeno na "colonii", čímž fakticky získala stejné postavení jako třeba Kolín nad Rýnem.Kolem roku 350 se Carnuntum stalo opuštěnou vesnicí. Došlo-li k této změně postupně, nebo to byl zánik náhlý (archeologové nalezli v jedné ze zachovalých pecí nedopečené bochníky chleba) se dodnes nepodařilo uspokojivě vysvětlit. Další role města byla jasná - stalo se jakýmsi obrovským skladištěm stavebního materiálu. Kdo něco potřeboval, přišel a posloužil si. Neostýchali se sedláci při stavbě svých domků, ale ani církev při budování prvních románských kostelů.I přesto se zachovalo obrovské kulturní bohatství až dodnes. Archeologové za téměř 300 let své práce objevily nespočet staveb. Jako jedinou nemuseli nijak odkrývat Pohanskou bránu - tato jediná římská stavba v celém Rakousku stojí už téměř po dvě tisíciletí jako autentický památník obdivuhodné římské architektury. Až naše doba odhalila historický význam této stavby. Brána na čtyřech pilířích je triumfálním obloukem, pod jehož křížovou klenbou pravděpodobně byla umístěna socha některého boha nebo císaře. Vykopávky potom odhalily ležení XIV. legie čítající kolem šesti tisíc mužů, stejně jako zbytky civilního města. V severovýchodním rohu celého ležení byly nalezeny pozůstatky amfiteátru, jenž byl ve druhé polovině 2. století po Kr. vybudován pro vojáky. Do prostoru 44 x 72 metrů se vtěsnalo několik tisíc mužů, starosta a vrchní velitel měli svá místa v přepychově zařízených lóžích. U západní brány stávala socha bohyně Nemesis, před kterou se obětovali gladiátoři. Ve městě vzhledem k jeho významu v první polovině 2 století vznikl i další amfiteátr s místy pro téměř 14.000 diváků.Město mělo vybudovanou velmi kvalitní infrastrukturu. Kromě systému vytápění, kanálů a dlážděných ulic zde fungovaly i perfektní obecní zařízení včetně veřejných lázní. Ty jsou svou rozlohou 104 x 143 metrů vůbec největší římskou stavbou v Rakousku. Kromě několika různě velkých a hlubokých bazénů zde návštěvník nalezl i saunu či vytápěnou odpočívárnu. Na celém území osady (3 km2) stály domy dle typického římského schématu podél rastrovité uliční sítě. Ty ale neměly klasickou jižanskou atriovou podobu. V Carnuntu totiž Římané kvůli odlišnému podnebí stavěli spíše podle vzoru Keltů. Vznikaly tedy kompaktní domy s centrální chodbou.další tipy v oblasti:
Lužní lesy a parky v oblasti nazývané Marchfeld byly po staletí loveckými revíry rakouské šlechty. Vznikly zde překrásné zámky Orth, Eckartsau či Schlosshof, které všechny rozhodně stojí za návštěvu. Přírodní rezervace Marchauen u Marcheggu návštěvníky překvapí nesmírně rozmanitou faunou i flórou.Solná komora (Salzkammergut)
V antice považovali sůl za nesmrtelnou jako bohy. Ve středověku obchodníci se solí dosahovali vrcholu moci a blahobytu. Celá oblast po staletí díky doslova magické síle soli vzkvétala, navíc se stala i vyhledávaným lázeňským a vůbec turistickým rájem. V lázních v Bad Ischlu se poddával odpočinku i nejdéle žijící císař, František Josef. V jeho Císařské vile se po dlouhá desetiletí scházela evropská politická, ale i kulturní elita.Celá solná komora je dnes velmi příjemným prostředím pro strávení dovolené. Díky mírnému, velmi příjemnému klimatu, skýtá v létě ideální podmínky k vycházkám po překrásném okolí. Je však dobré se mít před počasím na pozoru. Vím o čem mluvím. Právě Solná komora mě už několikrát pěkně potrápila, a to jak pěšmo, tak na kole. Nezůstala na mě nitka suchá. Počasí se v této oblasti dokáže měnit opravdu velmi rychle. Četné dlouho trvající a srážkově velmi intenzivní bouřky, které se doslova zaklíní mezi horské masivy, nejsou výjimkou.Jinak je ale Solná komora opravdu ideálně situovaná. Nedaleké ledovce kolem masivu Hoher Dachstein a hlavně četná jezera s krásnými vesničkami a menšími městy po obvodu dávají celé oblasti vynikající atmosféru. Perfektní možnost pro shlédnutí krajiny z výšky skýtají mnohé ozubené lanovky. Asi nejkrásnější a současně nejstarší z nich vede ze St. Wolfgangu na vrcholek hory Schafberg (1732 m.) a při své jízdě překonává výškový rozdíl 1188 metrů. Z žádného jiného místa v Solné komoře není vidět tolik jezer naráz. Z největších jmenujme snad Wolfgangsee, Fuschlsee, Mondsee a Attersee. V jižní části celého panoramatu je možné vidět pohoří Tennengebirge, skupinu Dachsteinu a pohoří Totes Gebirge.Na severním okraji Solné komory se rozprostírá jezero Traunsee. Nejvýznamnější město této oblasti je Gmunden. Kromě samozřejmé soli, je toto město známé díky precizní řemeslné výrobě. Tu dodnes dokumentují mnohé hliněné zvonky a zvony na městské radnici. Světové proslulosti dosáhli i gmundští kamnáři svými ručně zdobenými kachlovými kamny. Ve městě existuje mnoho keramických dílen.další tipy v oblasti:
Horské dráhy vedou z obcí St. Wolfgang, Ebensee a z Obertraunu. Solné doly je možné navštívit v Hallstattu a Altausee.Ledové jeskyně ve Werfenu
Jedná se o největší ledovou jeskyni na světě. Není divu - ledem je zde pokryto přes 30 000 m2. Vchod do jeskyně (otvor zhruba 20 x 20 metrů) leží ve výšce 1664 m v západní stěně hory Hochkogel nad Werfenem. Celý jeskynní systém protkává prostor pod pohořím Tennengebirge.Název ledová jeskyně však zcela neodpovídá skutečnosti. Návštěvník by asi celkem logicky čekal jeskyni v ledu. Zde je však jeskynní prostor vyhlouben ve skále a samotná jeskyně je vyplněna ledem. Vědci jeskyni nazývají "dynamickou". Není to proto, že by se snad jeskyně či led v ní nějakým způsobem pohyboval. V pohybu je zde "pouze" vzduch. Ten proudí celou jeskyní a postupuje k asi třiceti kolmým komínům, které vyúsťují z jeskyně o 500 metrů výše na krasovém povrchu. Směr proudění vzduchu samozřejmě ovlivňuje teplota uvnitř a vně jeskyně (resp. jejich rozdíl). Cirkulace vzduchu spolu se silným větrem, který jeho proudění často vyvolává, způsobuje to, že teploty v podzemních chodbách nikdy nevystupují nad 00C. Právě to je důvodem vzniku ledu - voda, která se dostane do jeskynních prostorů, je natolik ochlazena proudícím chladným vzduchem, že zmrzne.Parkoviště, od kterého vede přístupová cesta k lanovce, je položeno ve výšce asi 1000 metrů na příjezdové cestě z Werfenu. Téměř kolmo vzhůru se pohybující lanovka nás vynese kolem strmých sklaních stěn do výšky 1575 metrů k budce Dr.-Friedrich-Oedl-Haus. Po skalní stezce musíme ještě asi dalších dvacet minut stoupat ke vstupu do jeskyně. Není k zahození se také otočit zpět a vychutnat pěkný výhled na údolí řeka Salzach či vrchol Hochkönig (2941 m.).Už samotný vstup do jeskynního systému nám připomene, že bez teplého oblečení - čepici a rukavice nevyjímaje - to rozhodně nepůjde. Zbývá ještě u vchodu nafasovat karbidové lampy a můžeme se vydat do hlubin ledového světa. Bezprostředně za vchodem, po projití krátké chodby vytesané, jak jinak než v čistém ledu, se octneme v "hradu" Hymiru. Zde led rozehrál své umění do posledního detailu. K vidění jsou překrásné rampouchy, kyje, ledové hrozny, vysoké sloupy, mohutné proudy jakoby tekoucího ledu, "hromady" tvořené kapkami vody zmrzlými snad rovnou za letu a mnoho jiných krásných úkazů. Na další cestě labyrintem potkáme smaragdově zelený ledový závoj Friggas. V nejvyšším bodě se octneme u Ledové brány, která leží plných 134 metrů nad vchodem. Zde je ledové už opravdu všechno, počínaje stropem, přes všechny stěny a konče samozřejmě "podlahou". Celý prostor je navíc opět vyplněn mnoha zajímavými ledovými útvary, které ve světle karbidových svítilen působí ještě daleko tajemněji a úchvatněji. Teprve zde si je návštěvník definitivně jist správností absence elektrického osvětlení celých prostor.Zpřístupněná část jeskynního labyrintu, jejíž prohlídka zabere nejvýše kolem dvou hodin, je však pouze zlomkem celého ledového světa. Speleologům se zatím podařilo objevit asi 40 km chodeb, ale předpokládají, že jeskyně a chodby jsou mnohem rozlehlejší.

ubohe a strasne trapne ani zdroj tu nemas napsany..blogy fakt nechpau je to na hovno a stejne se tu nic nic noveho nedozvim protze je to vsechno opsane z internetu..jste trapni blogari jedni zasrani