V šedesátých letech 19. století vstupoval britský průmysl do období největší rozpínavosti a prosperity, do nejúspěšnější éry, jakou kdy zažil a patrně i zažije. Zejména stavba lodí a námořní doprava se rozvíjeli rok od roku. Stěží lze pochopit zrod Titaniku, pokud si nepřiblížíme lidi, kteří na myšlenku obří lodě přišli. Bez představy o nemilosrdné konkurenci mezinárodního loďařského odvětví - britského, amerického a německého - neporozumíme ani důvodům, které vedly k nápadu postavit tak mimořádné plavidlo.
Mužem, který stál u zrodu Titaniku, byl shodou okolností Kanaďan William James Pirrie. V sedmadvaceti letech se Pirrie stal společníkem podniku, a především díky jeho vedení se firma během dalšího půlstoletí stala největší loděnicí na světě a místem, kde se zrodil Titanic.
Většina lidí se dnes domnívá, že Titanic byl pouhým technickým vrtochem - jedinečně velkou luxusní lodí. To je však nedorozumění a podobná představa nedoceňuje rozsah celého podniku. Pirrie v roce 1907 navrhl, aby jeho firma ve spolupráci s lodní společností White Star postavila ne jednu, ale tři obří lodě, které by smetly konkurenci z moří. První se měla jmenovat Olympic, druhá Titanic a třetí podle dochovaných zpráv Gigantic.
Jak k tomu došlo ? Můžeme říci, že na začátku byla těsná spolupráce firmy Harland & Wolff s lodní společností White Star. Na scénu našeho příběhu tak vstupuje nová postava, impozantní T. H. Ismay, jehož otec byl malým stavitelem lodí v Maryportu v Cumberlandu. V roce 1869, nedlouho potom, kdy Pirrie natoupil u Harlanda & Wolffa, koupil T. H. Ismay se Schwabeho finanční podporou vlajku lodní společnosti White Star, která si získala jméno na linkách do Austrálie a vozila dychtivé zlatokopy na naleziště zlata.
Linka do Austrálie byla výnosná, ale podle Schwabeho i Ismayova názoru to bylo "příštipkaření" ve srovnání se skvělými možnostmi, které nabízel Atlantik. Během půl století mezi rokem 1840, kdy Britannia Samuela Cunarda zahájila první paroplavební spojení přes Atlantik, a rokem 1890 se obchodní výměna mezi Spojenými státy a Velkou Británií zvýšila sedmkrát.
S příchodem nového století byly firmy White Star i Cunard připraveny dále zvětšovat své nové lodě. Cunardova společnost se rozhodla jako první a získala vládní subvenci. Jedním z důvodů bylo, že se zavázala postavit dva velké parníky, které v případě války mohly sloužit pro transport vojska. Do roku 1907 byly obě lodě připraveny do služby - Lusitania a Mauretania, každá z nich nejen větší, ale také rychlejší než kterákoliv jiná loď. Především Mauretania si ihned získala oblibu a stala se módním plavidlem.
To tedy byla hrozivá nová konkurence, s níž se White Star musela vyrovnat. Společnost provozovala pravidelné expresní linky ze Southamptonu do New Yorku s parníky Teutonic, Oceanic a Atlantic, ale tyto lodě se nemohly rovnat Cunardově flotile. Jak měla White Star čelit konkurenci ? Snaha předstihnout Cunarda rychlostí přepravy byla bezpochyby nevýhodná. Vyšší rychlost by znamenala méně cestujících a menší prostor pro náklad. Skok vpřed proto měla zajistit mimořádná velikost lodí. Nezvykle luxusní vybavení pro bohaté a prostornější ubytování pro skromnější pasažéry potom měly atraktivnost nových parníků White Star Line dále zvýšit.
Rozhodnutí společnosti White Star postavit tři obří lodě padlo v době, kdy parníky Mauretania a Lusitania se již plavily na svých linkách. Traduje se, že Pirrie a Bruce Ismay se jednoho večera sešli při "kávě a doutníku". Olympic a Titanic měly být o 33 metrů delší než Cunardovy parníky, měly být pouze o čtyři až pět uzlů pomalejší a tonáží 46 000 tun měly předstihnout konkurenci. Při stavbě se nemělo hledět na náklady ani na protesty správců přístavišť, že pro Olympic a Titanic nebude v přístavech dost místa. Zejména v New Yorku se velice zlobili. Aby ukázal správám přístavů, že zaspaly dobu, Pirrie odpověděl, že zamýšlí postavit osobní loď dlouhou 330 metrů, a nevylučoval tonáž 100 000 tun.
Pirrie nepochybně uvažoval velkoryse. V době, kdy kreslil svoje plány, nejen že nebyl ani na jedné straně Atlantiku dok, do něhož by se nové lodě vešly, ale nestála také ani dostatečně velká loděnice, kde by je bylo možné postavit. Firma Harland & Wolff musela zkonstruovat mimořádně vyztužené ližiny, které by unesly hmotnost projektovaných lodí. Pod největším portálem té doby byly v loděnici Harland & Wolff stavěny bok po boku Olympic a Titanic.
Pirrie nepochybně uvažoval velkoryse. V době, kdy kreslil svoje plány, nejen že nebyl ani na jedné straně Atlantiku dok, do něhož by se nové lodě vešly, ale nestála také ani dostatečně velká loděnice, kde by je bylo možné postavit. Firma Harland & Wolff musela zkonstruovat mimořádně vyztužené ližiny, které by unesly hmotnost projektovaných lodí. Pod největším portálem té doby byly v loděnici Harland & Wolff stavěny bok po boku Olympic a Titanic.





































Queen II Queen
Sheer Heart Attack Queen
News Of The World Queen
Jazz Queen
Live Killers Queen
The Game Queen
Flash Gordon Queen
Greatest Hits UK Queen
Hot Space Queen
The Works Queen
The Complete Works Queen
A Kind Of Magic Queen
Live Magic Queen
Miracle Queen
Queen At The Beeb Queen
Innuendo Queen
Greatest Hits II Queen
Box Of Trix Queen
Classic Queen Queen
Greatest Hits Queen
Live At Wembley '86 Queen
Made In Heaven Queen
Queen At The BBC Queen
Queen Rocks Queen
Greatest Hits I & II Queen
The Crown Jewels Queen
Greatest Hits III Queen
Platinum Collection - Greatest Hits I II & III Queen
A Night At The Opera Queen
We Will Rock You (musical) - Original London Cast Recording Queen
Queen On Fire - Live At The Bowl Queen
Return Of The Champions Queen
A Night At The Opera - 30th Anniversary Collectors Edition Queen
Live At Wembley Stadium Queen
Old Trafford byl slavnostně otevřen v roce 1910. Manchester United se na nový stadion přestěhoval ze starého stadionu na Bank Street, Clayton. Nový stadion byl postaven v roce 1909 za tehdy rekordní sumu 60,000 liber a stojí na západě Manchesteru. Stadion byl navržen slavným skotským architektem Archibaldem Leitchem, který také navrhl stadiony Hampden Park, Ibrox Stadium a White Hart Lane, kde svoje domácí utkání hraje Tottenham Spurs. V letech 1911 a 1915 se zde konalo finále FA Cupu a v roce 1920 zde přišla rekordní návštěva - 70,504 diváků sledovalo zápas mezi Manchesterem United a Aston Villou. Na semifinále FA Cupu v roce 1939 mezi Portsmouthem a Grimsby přišlo na Old Trafford neuvěřitelných 76,962 diváků! Během Druhé světové války byl Old Trafford těžce poničen a tak se klub z Manchesteru přestěhoval v letech 1946-1949 na stadion městských rivalů z City na Maine Road. V roce 1966 se na Old Trafford odehrálo několik utkání Mistrovství světa a v roce 1970 se zde opět odehrálo finále FA Cupu, tentokrát mezi Chelsea a Leedsem. V 70. letech se Old Trafford stal prvním stadionem, který byl oplocen kvůli vandalům. V polovině 60. let stadion prošel první změnou, a to když se zapracovalo na severní a východní tribuně - ve předu byla vybudována terasa a za ní velké množství sedaček. Na začátku 90. let po pohromě v Hillsbrough, Taylor Report požadoval, aby všechny špičkové týmy v Anglii měli všechny místa pouze k sezení.
Hlavní plán z 60. let tak byl dokončen, ale kapacita na Old Trafford se zmenšila na 44,000 diváků, což se ale zdálo vedení klubu poměrně málo. V letech 1995 a 1996 tak klub zvýšil dosavadní kapacitu Old Trafford. Přestavěna byla hlavně North Stand, která dosáhla výšky 61 metrů a dostala také největší střechu v celé Evropě. Celkem 19 miliónů liber stálo vybudování všech "domků" - včetně muzea Manchesteru United, které má tři poschodí a místnosti na trofeje, která je pořád plná. Také byla postavena Red Cafe restaurace a dva "Sky" boxy. V lednu roku 2000 proběhla další přestavba, která zvýšila kapacitu Old Trafford na 61,000 sedících diváků. Přestavba proběhla v druhém patře na East End. Legendární Stretford End, kde kdysi bylo místo pro 20,000 stojících diváků, kteří byli často nejhlasitějšími na celém stadioně, byla v roce 1993 přebudována a v srpnu roku 2000 zde byly do druhého patra přidány další sedačky a celková kapacita stadionu tak opět vzrostla, tentokrát na 68,174 sedících diváků. Na tomto stadionu se také konalo semifinále Eura 1996. 28. května 2003 se zde na Old Trafford uskutečnilo finále Ligy Mistrů, ve kterém AC Milán porazil Juventus Turín 3:2 na penalty.








Newton Heath (Lancashire & Yorkshire Railway) pracovníky dráhy v roce 1878. Jméno bylo brzy zkráceno na Newton Heath. Klub byl v roce 1889 jedním ze zakladatelů Fotbalové aliance (Football Alliance), která se v roce 1892 sloučila s Fotbalovou ligou (Football League).První známý filmový záznam zápasu United je z 6.prosince 1902, kde Manchester vyhrál v Burnley 2:0.Klub se v roce 1902 dostal do bankrotu a zachránil ho až J. H. Davies, který zaplatil klubový dluh, změnil jméno klubu na Manchester United a změnil také barvy klubu ze zlaté a zelené na červenou a bílou. V roce 1908 klub vyhrál ligu a s Daviesovým finančním přispěním se v roce 1909 přestěhoval na nový stadion Old Trafford.Během dvou válek měl klub velké problémy a na počátku Druhé světové války dlužil 70 000 Liber.
Matt Busby byl jmenován trenérem v roce 1945 a zvolil tenkrát neslýchaný přístup, kdy chodil s hráči na hřiště během tréninku. Úspěch přišel téměř okamžitě. V roce 1947 skončil Manchester druhý v lize a o rok později dokonce vyhrál Anglický pohár. Busby měl taktiku, že obsazoval hráče z mládežnických klubů kdykoliv to jen bylo možné a v roce 1956, kdy klub vyhrál ligu, byl průměrný věk v týmu jen 22 let. V dalším roce United znovu získaly titul a v Anglické poháru prohrály až ve finále s Aston Villou. Staly se také prvním klubem Anglie, který se účastnil Evropského poháru, ve kterém se dostali do semifinále. Tragédie poznamenala další sezónu. Manchester se vracel 6. února 1958 letadlem ze zápasu Evropského poháru v Bělehradě a zastavil se na doplnění paliva v Mnichově. Při vzletu v mlze se ale letadlo nemohlo odlepit od země, přejelo startovací dráhu a explodovalo. 8 hráčů a 15 dalších pasažérů zemřelo. Byl téměř zázrak, že přežil trenér Busby i nejlepší hráč Bobby Charlton. Hovořilo se o rozkládajícím týmu, ale Matt Busby se rychle vyléčil ze zranění a klub se ještě v tom roce ještě dostal do finále Poháru FA, kde podlehl Boltonu. Busby na začátku 60. let celý tým přestavěl a podepsal hráče, jako byl například Denis Law. Tým vyhrál Anglický pohár v roce 1963 a domácí ligu v letech 1965 a 1967. V roce 1968 porazil ve finále Benficu 4:1 a získal Evropský pohár (PMEZ). V týmu hráli tři hráči s titulem Evropský fotbalista roku: Bobby Charlton, Denis Law a George Best. Busby odešel další sezónu v roce 1969.
United se snažili o nahrazení legendárního Matta Busbyho, ale ani Wilfu McGuinnessovi či Franku O'Farrellovi se to příliš nepovedlo. K týmu tedy přišel na konci roku 1972 Tommy Docherty, který zachránil tým od sestupu, ale další sezónu se mu tojiž nepovedlo. Manchester strávil v druhé lize jen jednu sezónu a hned tu další se probojoval do finále Poháru FA, kde byl poražen Southamptonem. Finálovou účast zopakovali United hned v následující sezóně roku 1977, ve kterém dokonce porazili v té době suveréní Liverpool, a zabránily mu tak v zisku prvního treblu v historii, který United získali v roce 1999. Navzdory tomuto úspěchu a velké podpoře fanoušků byl Docherty brzy po finálovém zápase odvolán, když vyšla najevo jeho milostná aféra se ženou kolegy. Do týmu nastoupil Dave Sexton. K nelibosti fanoušků, kteří byli navyklí na ofenzivní taktiku Busbyho a Dochertyho, preferoval tento trenér defenzivní styl. Nepodařilo se mu získat žádnou trofej a v roce 1981 byl propuštěn. Byl nahrazen Ronen Atkinsonem, který krátce po příchodu na Old Trafford překonal britský rekord v přestupových částkách, když z West Bromwiche koupil Bryana Robsona. V týmu se objevili noví hráči, jako Jesper Olsen a Gordon Strachan, který hráli po boku s odchovanci jako Norman Whiteside a Mark Hughes. V roce 1983 a 1985 vyhrál tým Pohár FA a v sezóně 1985-86 byl největším kandidátem natitul, když dokázal zvítězit ve všech prvních deseti zápasech sezóny. United měli na začátku října náskok 10 bodů před soupeři. Pak ale přišel pokles formy a výsledkem bylo jen 4. místo. Špatné výsledky měl tým i další sezónu, kdy se pohyboval na hraně sestupu a Atkinson byl odvolán.
Následující sezóna však nepřinesla jen změnu názvu nejvyšší anglické soutěže (z First Division se stala Premier League), ale také příchod hráče, který pro tým Alexe Fergusona znamenal svorník pevně propojující celou konstrukci - Erica Cantony. V sezóně 1992-93 United získali první ligový titul po 26 letech a hned v následujícím roce jej obhájili. Zisk druhého titulu v řadě ještě okořenili vítězstvím v FA Cupu a tedy prvním double v historii klubu; v téže sezóně těsně přišli o "domácí treble" prohrou ve finále Ligového poháru. V té době se také United vrátili do nejvyšší evropské klubové soutěže - Ligy Mistrů - ve které však při svých dvou prvních účastech neuspěli, zčásti kvůli malým mezinárodním zkušenostem, zčásti také kvůli limitovanému počtu cizinců, mezi které se v tomto období počítali i Irové, Velšani a Skotové a tým tak nemohl nastupovat v nejsilnější sestavě. Sezóna 1994-1995 byla pro klub dost nešťastná. Sezónu nedohrál Eric Cantona, který byl vyloučen na Crystal Palace a při odchodu ze hřišti napadl fanouška, který jej hrubě urážel; Cantona byl distancován až do podzimu (tedy přišel o začátek další sezóny) a United přišli jak o titul (v poslední den sezóny jen remizovali, jakékoli vítězství by znamenalo třetí titul v řadě), tak o FA Cup - ve finále soutěže prohráli s tehdy výrazně slabším Evertonem. Konec sezóny byl navíc poznamenán odchodem tří opor - Hughese, Kančelskise a Ince, který Alex Ferguson nekompenzoval drahými nákupy, ale nasazením neostřílených mladíčků. K Ryanu Giggsovi, který v týmu zářil již několik let, se přidali další odchovanci - bratři Nevillové, Paul Scholes, Nicky Butt a David Beckham. Přes porážku v úvodním kole dalšího ročníku, kterou bývalý hráč FC Liverpool Alan Hansen komentoval slovy "s dětmi nemůžete vyhrávat trofeje" se sezóna 1995-1996 proměnila v další úspěšný rok - po návratu Erica Cantony United získali další titul resp. double, když ve finále poháru (gólem Cantony) porazili - Liverpool. V následující sezóně tým opět obhájil titul, ale poměrně nešťastně vypadl v semifinále Ligy Mistrů s pozdějším vítězem Dortmundem a hlavně - Eric Cantona nečekaně ukončil kariéru. Do sezóny 1997 - 98 klub vstoupil klub velmi nadějně. Ještě v lednu United vedli suverénně ligu, měli - po hladkém průběhu základní skupiny - zajištěno čtvrtfinále Ligy Mistrů a když v FA Cupu vedli v průběhu zápasu 5:0 nad Chelsea na Stamford Bridge, vypadalo to na další triumfální sezónu.
Jaro však přineslo celou řadu zranění a když v jednom týdnu United prohráli v lize doma 0:1 s mocně (v tabulce ligy) dotahujícím Arsenalem a následně vypadli z Ligy Mistrů s Monacem, přišla celá sezóna nazmar. Před následující sezónou - jednou z nejúžasnějších v dějinách klubového fotbalu - United posílili Jaap Stam - nizozemský pilíř obrany, Jesper Blomqvist - skvělá alternace k Ryanu Giggsovi a Dwight Yorke - trinidadský střelec získaný z Aston Villy za tehdy rekordních 12,6 mil. liber. V této sezóně United získali Treble, navíc způsobem, který nemohl být více strhující. Boj o ligový titul s Arsenalem rozhodli až v posledním kole, v poháru FA museli porazit v podstatě všechny špičkové týmy Anglie (Liverpool, Chelsea, Arsenal a Newcastle) a zejména 3.kolo s Liverpoolem (2 góly v posledních minutách zápasu - 2:1) a vítězství v opakovaném semifinále s Arsenalem (za stavu 1:1 v poslední minutě chytil P.Schmeichel penaltu D.Bergkampovi a v nastavení - kdy United již byli bez vyloučeného R.Keanea - dal Ryan Giggs po sólu přes 6 hráčů vítězný gól na 2:1) vešly do dějin klubu. Vrcholem pak bylo účinkování v Lize Mistrů. Po postupu ze základní "skupiny smrti" (s Bayernem Mnichov a Barcelonou) United přešli přes Inter Milán (2:0, 1:1) a Juventus Turín (1:1 doma, 3:2 v Turíně) až do finále - opět proti Bayernu. Záloha Giggs - Keane - Scholes - Beckham se díky předvedeným výkonům ještě "za života" stala legendou a útočný tandem Dwight Yorke - Andy Cole rovněž. Samotné finále Ligy Mistrů nebylo z pohledu United nejlepším zápasem. Chyběli po semifinále distancovaní Keane a Scholes a improvizovaná záloha nepodala srovnatelný výkon. Bayern se navíc brzy a lacině ujal vedení, měl další šance (tyč a břevno) a ještě na začátku nastavení vedl 1:0. Pak však po dvou rozích D.Beckhama během dvou minut zápas otočili náhradníci Teddy Sheringham a Ole Gunnar Solskjaer, United zvítězili ve finále Ligy Mistrů 2:1 a ziskem Treble připravili fanouškům klubu největší zážitek historie. Tento úspěch navíc korunovali na sklonku roku vítězstvím v Interkontinentálním poháru nad Palmeiras 1:0 (gólem Roye Keanea), čímž historicky překonali své předchůdce z roku 1968, kdy United prohráli po vítězství v PMEZ s Estudiantes La Plata. Další dvě sezóny (1999-2000 a 2000-2001) měli velmi podobný průběh - United poměrně s přehledem vyhráli Premier League, ale v Lize Mistrů vypadli vždy ve čtvrtfinále. V té době hráli vynikající fotbal, ale přeci jen trpěli odchodem brankářské legendy P.Schmeichela, kterého nikdo z jeho nástupců (M.Bosnich, R. van der Gouw, M.Taibi) nedokázal nahradit. Angažováním nizozemského kanonýra Ruuda van Nistelrooije a postupným odchodem (mj.) J.Stama, D.Yorkea a A.Colea se složení týmu, který v roce 1999 měl stále velký potenciál, přeci jen začalo měnit; velké naděje vzbudil příchod francouzského brankáře Fabiena Bartheze (mistra světa 1998), nicméně i jeho kariéra v United byla vroubena řadou fatálních chyb. V sezóně 2001-2002 klub postoupil do semifinále Ligy Mistrů, kde smolně vypadl s B.Leverkusen, a vyhrál - po skvělém finiši - Premier League v roce 2003, nicméně od té doby šla křivka jeho úspěchů poněkud dolů a jedinou trofejí ze sezón 2003-2004 a 2004-2005 byl FA Cup v roce 2004. Odchodem legend Davida Beckhama (2003 - do Realu Madrid) a Roye Keanea (2005 - do Celticu Glasgow) zůstali v klubu poslední mohykáni z roku 1999: Paul Scholes, Gary Neville a Ryan Giggs. S nástupem peněz Romana Abramoviče do Chelsea v roce 2003 dominantní postavení Manchesteru United (soupeřícího v období 1998 - 2003 v podstatě jen s Arsenalem) v anglickém fotbale skončilo, klubem otřásla změna vlastnických vztahů (koupil jej v létě 2005 za velkého odporu fanoušků americký miliardář Malcolm Glazer) a v sezóně 2005-2006 navíc United poprvé za deset let nepostoupili ze základní skupiny Ligy Mistrů. Nová generace hráčů (vedle již zkušených van Nistelrooije a R. Ferdinanda zejména Wayne Rooney a Cristiano Ronaldo), neutuchající zájem fanoušků (byť po převzetí M.Glazerem přeci jen trochu utlumený) a přes určitou stagnaci stále vynikající ekonomické výsledky (byť opět zejména odpůrci M.Glazera kritizované) jsou však příslibem, že se rudí ďáblové z Old Trafford dokážou vrátit zpět na pozice nejvyšší jak v anglickém tak evropském fotbale.
IMUSA to je Nezávislý klub fanoušků Manchesteru United (anglicky Manchester United Supporters Association). Společnost IMUSA byla založena roku 1995 při příležitosti setkání fanoušků v Gorse Hill Hotel. Během utkání Arsenal - MU na Old Trafford fanoušci, kteří na tribuně K-Stand sledovali zápas ve stoje, byli rozhlasem vyzvání, že jestli si nesednou, tak ať opustí ihned stadión. Tato informace zarazila všechny fanoušky Manchesteru United, zvláště pak stanovisko vedení Rudých Ďáblů mnohé z nich zklamalo. Po necelém týdnu se 12 věrných nadšenců United rozhodlo sejít a začít řešit tuto situaci. Součástí skupiny byli známí fanoušci Devils, například Pet Boyle či Johny Flacks. Téměř ihned si IMUSA získala dobré kontakty a známosti, a tak v následujících zápasech se už reklamovala na Old Trafford při zápasech ligy. Další setkání IMUSA se uskutečnilo v Lancashire Cricket Club. Zúčastnily se ho stovky fanoušků. Přítomen na něm byl i prezident INUSA (Independent Newcastle United Supporters Association) - Kevin Miles.