close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Říjen 2008

T Rex

26. října 2008 v 23:36 | mikserr
("Tyranský, královský ještěr") byl jedním z největších masožravých dinosaurů (teropodů) a zároveň jedním z největších suchozemských predátorů všech dob. Přesto, že ztratil primát největšího dravého dinosaura, svou tělesnou stavbou patřil k nejmohutnějším a nejnebezpečnějším. Žil před asi 68-65 miliony let (na konci křídové periody druhohorní éry) na území celých dnešních Spojených států amerických. Nedávný nález však ukazuje na fakt, že tento rod mohl jiným druhem existovat již o několik milionů let dříve.

První pozůstatky tohoto obřího teropoda byly objeveny v Montaně (je však uváděn i Wyoming, kde jej nalezl Barnum Brown) (severozápad USA) již v roce 1898, popsán byl pak v roce 1905paleontologem Henry F. Osbornem. Nejblíže příbuzným rodem je asijský Tarbosaurus. Blízce příbuzné jsou také menší severoamerické rody Albertosaurus, Daspletosaurus a Gorgosaurus. Podle názoru většiny paleontologů je rod Nanotyrannus pouze mladým exemplářem tyrannosaura.

Tyrannosaurus patřil k dominantním dravcům svrchnokřídových ekosystémů. Podle výzkumů mozkové dutiny lebky měl výborný čich a zrak, a dokázal tak aktivně vyhledávat potravu, kterou tvořili zřejmě rohatí a kachnozobí dinosauři. Vzhledem k silným nohám se pravděpodobně pohyboval na svou velikost velmi rychle (až kolem 40 km/h) a dělal při běhu kroky dlouhé až 5,6 metru (velikost největší objevené stopy byla 86 cm). Rychlost byla u tohoto teropoda kalkulována již mnohokrát a fundované předpoklady jdou od 15 km/h až po 75 km/h. V roce 2007 byla publikována další studie, která přichází s výsledkem maximálně 18 mil za hodinu (29 km/h), což je v poměru k dané hmotnosti zvířete (přes 6 tun) stále dosti vysoká rychlost.
Síla stisku čelistí tyrannosaura byla vzhledem k mohutným úponům pro čelistní svalovinu na lebce zřejmě enormní. Při jednom pokusu bylo vypočteno, že dospělý jedinec mohl mít sílu stisku až 2200 kg na čtvereční palec. Samozřejmý je také předpoklad, že tyrannosauři byli teplokrevní a jejich mláďata možná měla pernatý pokryv těla.
Do dneška bylo objeveno již více než 35 koster tohoto obřího dravého dinosaura. Tyrannosauři dospívali asi v 18 letech a dožívali se věku nejspíše kolem 40 let (tento rod již známe podle různých věkových stadií). Největší známý jedinec "Sue" se dožil údajně asi 28 let. Kritickým obdobím života přitom byl věk 14-20 let, kdy ještě nedospělí jedinci museli bojovat o potravu s dospělými kusy.

Největší dosud objevený exemplář, zvaný podle své objevitelky, paleontoložky Sue Hendricksonové "Sue", měří na délku 12,8 metru a vážil za živa asi 6,5 tuny. Jde zároveň o nejlépe zachovanou kostru tohoto dinosaura, kompletní z více než 90%. Některé objevy izolovaných kostí však svědčí o ještě větších jedincích. V současnosti je odborně zkoumán jedinec tohoto rodu (známý pod přezdívkou C-rex, C. rex nebo Celeste), který je podle informací paleontologa Jacka Hornera o celých 10% větší než Sue. Odhaduje se, že největší tyrannosauři mohli dosahovat délky kolem 14 metrů a hmotnosti 7,5 tuny (nejvyšší odhad je dokonce 9 tun). Nejdelší dosud objevená lebka je dlouhá 150 cm se zuby dlouhými i přes 30 cm.

Obrázky

26. října 2008 v 23:27 | mikserr |  Obrázky k zasmátí

Informace

23. října 2008 v 11:40 | mikserr |  Fokker Dr. 1

Když se na scéně západní fronty koncem roku 1916 objevil Sopwith Triplane, to, co předváděl, úplně zastínilo všechny běžné německé stíhačky a odpovědní činitelé začali volat po trojplošníkových stíhačkách. Bylo podáno asi čtrnáct nabídek, ale všechny porazil na hlavu Fokkerův Dr.I (Dreidecker - trojplošník) postavený u Fokker Flugzeugwerke. Protože Fokker viděl v dubnu 1917 na vlastní oči, co Sopwith Triplane dokáže, nečekal až do června, kdy se podařilo jeden stroj zajmout, ale dal postavit vlastní konstrukci. Fokkerův šéfkonstruktér Rheinhold Platz sice nebyl velkým příznivcem trojplošníků, ale přesto rychle nakreslil prototyp V 3. Ten měl krátká a silná křídla bez výztuh, jedinými p
odpěrami byly ty, které nesly horní křídlo. Letové zkoušky odhalily některé nepříjemné vlastnosti a stroj musel být podstatně změněn, než se rozběhla sériová výroba objednaných 250 kusů.
Fokker Dr.I 425/17 byl posledním letadlem Manfreda barona von Richthofena (Rudého barona), německého stíhacího esa s 81 sestřely, pravděpodobně nejznámějšího pilota všech dob. Ve skutečnosti však většinu svých sestřelů dokázal na jiných strojích, jako byl Albatros D.III. Když se Fokker Dr.I dostal v říjnu 1917 na bojiště, byl tento nepochybně výtečně ovladatelný letoun s rotačním motorem již dávno překonán novou generací průzkumných stíhaček a mohl nabídnout jen průměrné výkony díky vysokému odporu jeho trojplošníkové konstrukce. Stavba byla poměrně jednoduchá a pokud na něm létal zkušený pilot, mohl se postavit v souboji i strojům s daleko silnějším motorem. Ale v každém případě rychlost a dolet byly daleko pod standardem běžným v roce 1917 a sám Fokker byl překvapen, že Dreidecker měl takový úspěch.
Země původu: Německo
Typ: jednosedadlový stíhací podpůrný
Pohon: rotační pístový devítiválec 110k (82kW) Oberursel Ur.ll
Výkony: max. rychlost 185 km/h; operační dostup 6100 m; vytrvalost 1 h 30 min.
Váha: prázdný 406 kg; max. vzletová váha 586 kg
Rozměry: rozpětí 7,19 m; délka 5,77 m; výška 2,95 m; plocha křídla 18,66 m2
Výzbroj: dva pevné kulomety 7,92 mm LMG 08/15 v přídi